Splněná prání

23. června 2015 v 18:31 | Kelíns |  Povídky
Bylo kolem půlnoci. I v centru města už byla všechna světla zhasnutá. Tři přátelé seděli na střeše a předávali si mezi sebou láhev whisky. Vzduch voněl uklidňující čerstvou atmosférou a začátkem prázdnin.

Jeden z nich vyfoukl cigaretový dým, který vytvořil hustý oblak. Vytvaroval se do spirály. Připomínala život, jenž se neustále opakuje. Oni v tom vnímali jen to nekončící období školy, ve kterém se nachází, přestože od něj teď mají pauzu. Nastala hádka, co oblak dýmu připomíná. Mrtví kříž, smutný úsměv, či povadlou květinu? Jak mohou tři tak odlišné věci vycházet ze stejného obrazu? Jejich hádku přerušil až vánek, který kolem nich proletěl a bez dovolení si sebou vzal jejich oblak na památku. Nejspíš mu taky něco připomínal.

"Podívejte," vykřikla dívka radostně a ukázala na oblohu, "padá hvězda."

Zda to byla hvězda nebo jen nějaké světélko, či letadlo, nemohu s přesností určit. Ale jelikož se příběh odehrává ve městě, přikláním se spíš k tomu letadlu.

"Víte co si přeju?" pronesl jeden z chlapců.
"To nesmíš říct, jinak se to nesplní," varovala ho dívka.
"Právě naopak," nesouhlasil, "zatím se mi žádné přání nesplnilo, protože jsem si je nechával pro sebe, takže tohle řeknu nahlas." Rychle se zamyslel, jak své přání nejlépe formulovat. Nad jeho průměrem ve škole, který přes veškerou snahu nebyl dostatečně dobrý pro jeho vysněnou vysokou školu. Nad jeho rodiči, kteří se bez přestání hádali. Už si museli vymýšlet i falešné záminky, aby mezi sebou vyvolali další hádku. Ale co mu rvalo srdce nejvíc, nad mladší sestrou, která kvůli tomu bez přestání plakala. Zavřel oči. Kdyby to tak jen mohl vymazat. "Přál bych si mít klid, žádné povinnosti ani starosti s životem. Nemyslet a nevnímat tu bolest."
"Já bych chtěla být krásná," přerušila ho dívka.
"Vždyť jsi krásná," vykřikl druhý chlapec. Ten, co své přání ještě nevyslovil. Pohladil jí po jejích hladkých, rovných, zrzavých vlasech. Byly trochu pocuchané a přeleželé. Neměl odvahu k nim přivonět. Rád by věděl, zda jako med nejen vypadají, ale i voní. Zadíval se jí do světle modrých očí, v noci mu připadly jako dno moře. Bylo pro něj těžké odtrhnout od ní svůj zaslepený pohled, který ona stejně neviděla. Nebo snad přehlížela?
"Nemyslím jen krásná. Chci být půvabná. Muži mě budou toužit držet ve svých dlaních, pečovat a opatrovat mě, ale zároveň budou vědět, že nikdy nebudu jejich. Chápete? Prostě nejkrásnější," řekla marnivě. "To je jedno," ledabyle mávla rukou, aby zahnala své pošetilé myšlenky, "co by sis přál ty?"
Kdyby neležel na zádech, podlomila by se mu kolena z toho, že mu věnovala kousek své pozornosti. "Mně by stačilo prostě být šťastný. Umět se pořád usmívat." Co pokládal za své jediné štěstí, si nechal pro sebe, protože věděl, že není opětované.

Možná to nakonec přece jen byla ta hvězda, protože hned ráno se jim jejich vyřčená přání splnila. Všichni se setkali až po několika týdnech. Dva muži v bílých oblecích vedli chlapce hřbitovem. A i když byl v tak pochmurném prostředí, nemohl se ubránit úsměvu. Primitivní mysl mu nedovolovala plně si věci uvědomovat a pořádně myslet. Tak to byl sice blázen, ale nejšťastnější člověk pod sluncem. V rukou držel povadlou oranžovou růži, která symbolizovala veškerou krásu. Dříve to byla ta nejkrásnější a nejbarevnější květina, jakou lidské oko spatřilo. Lidé se o ni prali, toužili ji vlastnit. Získal ji nějaký milionář. Říká se, že uplatil všechny okolo, aby souhlasili s tím, že mu patří. Přes noc mu byla odcizena italským mafiánem. Ale jak už to bývá, krása je nestálá a časem povadne. Mafián ji musel ukrýt a ona z nedostatku slunce zvadla. Skončila vyhozená na zemi. Lidé, kteří po ní dříve toužili, po ní už jen šlapali a nestála jim ani za pohled. Ležela tam rozšlapaná. Dokud si ji nevzal ten chlapec, jenž se nedokázal přestat usmívat. Zastavil se před jedním z náhrobků. Muži ho zpovzdálí s nevelkým zájmem, avšak bedlivě sledovali. Položil uschlou růži na náhrobek člověka, který konečně došel klidu a už ho nic netrápilo. Na moment se mu v oku zaleskla slza, ale úsměv přetrvával dál.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 23. června 2015 v 22:58 | Reagovat

Krásně procítěná emotivní povídka... hra s pocity smutku, touhy a štěstí. Moc hezky se čte, líbí se mi. ☼☼☼

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 24. června 2015 v 7:02 | Reagovat

Je to nádherná povídka, měla jsi skvělý nápad. Nevím, jestli je to jen má chyba, ale ten konec mi připadal trochu zmatený, musela jsem si poslední dva odstavce přečíst dvakrát, ale opravdu se mi to líbilo. Splněné sny někdy mohou být zákeřné...

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 24. června 2015 v 17:33 | Reagovat

Pěkné, čtivé a já jsem si to přečetla k večeři při příchodu z práce, bylo to milé. Jen jsem koukala furt na ten černý čtvereček, co tím chtěla autorka říct? :-D Ale prozřela jsem, neboj! :-D  :-D

4 Gil Gil | Web | 24. června 2015 v 18:48 | Reagovat

Ty nádherně píšeš!♥ Citlivě moudře, krásně. Budu si tady chodit číst, všechno Ti tady drze pročtu :-) :-D
Jsem ráda, že moje životní přání se také splnilo a ukázalo se jako moudré a neuvěřitelně šťastné. Mám pocit, jako bych vsadila dolar a vyhrála milion.

(relina - jj, dalo :-) :-D Všechno správně. :-) S jako sikhismus. Pětka je zoroastrismus, původem asi z Persie :-))

5 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 24. června 2015 v 19:06 | Reagovat

O_O  O_O  O_O
To je tak nádherné! Úplně se mě do toho děje v táhla.. to je opravdu nádherné. A ten konec ? To je přímo motivační..já ani nevím, jak to mám říci, protože nemůžu najít ta správná slova, jak jsem v šoku. :-) Chvilku jsem přemýšlela, že to skončí jinak, než ve skutečnosti skončilo..ale popravdě, tenhle konec je krásnější, než ten, který jsem si představovala já :-) Napiš knížku, prosím. ♥ A ihned si zamlouvám autogram :-D
To je opravdu tak krásné... a mám chuť se jít koukat na hvězdy, né kvůli přání, ale kvůli tomu, že to fakt miluji. :-)
Princezno, jak to děláš, že tak procítěně a úžasně píšeš ? :-*

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 24. června 2015 v 20:26 | Reagovat

Smutné, pravdivé.. ale i to k životu patří :)

7 Dendy Dendy | Web | 25. června 2015 v 8:31 | Reagovat

Pravda v tom je, uzasne! :-)

8 Ennie Ennie | Web | 25. června 2015 v 20:28 | Reagovat

Zajímavá povídka, líbila se mi :). Čekala jsem něco v tom smyslu...že člověk by si měl dávat pozor na to, co si přeje :D...

9 Magthealien Magthealien | Web | 27. června 2015 v 12:48 | Reagovat

Kouzelné, trpké a sladké zároveň :)

10 myred myred | Web | 27. června 2015 v 14:25 | Reagovat

Je to strašně moc krásné! :3 Ráda čtu, tvoje povídky, jsou tak krásně napsané, je tam popsaný každý detail a jsou prostě krásné. :33 Jen tak dál. :)

11 Artis Artis | Web | 28. června 2015 v 20:08 | Reagovat

Nádherný závěr, tak zvláštní, něčím zářivým a pulzujícím pro nás.

12 Pája Pája | Web | 30. června 2015 v 18:35 | Reagovat

Nádherně napsáno. Nechápu...jak to děláš! Taky bych chtěla takhle umět psát...že mě to naučíš??? :D

13 Allex Allex | E-mail | Web | 3. července 2015 v 12:47 | Reagovat

Ježiš, to je tak nádherné! Jak jen to děláš? :) ;) Až vydáš nějakou svou knihu, děj mi prosím vědět! :)) Je to tak nádherné, nemám slov :)) O_O  O_O Vážně, jak to děláš? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za každou návštěvu ... ... a každý krásný komentář.