Kolik je hodin

22. května 2015 v 22:53 | Kelíns |  Povídky
"Ahoj," ozvala se za mnou, nevnímala jsem to a pokračovala dál školní chodbou.
"Hej," zvolal ten samí hlas. Byla jsem právě tak trochu pohlcena v davu, o velkých přestávkách je vždy na chodbách narváno.
"Hej," volal ten samí člověk a já se prodírala davem, už jsem chtěla být ve třídě a mít kolem sebe trochu prostoru.
Něčí ruka se dotkla mého ramene a zastavila mě. Otočila jsem se a ach! Stál tam on. Ten krásný kluk z vedlejší třídy. Co po mě chce?
"Chtěl jsem se tě zeptat-" začal. Na co? Jestli tě, taky miluju jako ty mě? Jestli se mi o tobě taky dneska večer zdálo? Jestli mi můžeš dát pusu. Jestli nechci jít do kina? Ach, řekni mi prosím prosím, že mě miluješ. Že ze mě nemůžeš spustit oči od té doby, co jsi mě viděl, přesně jako já z tebe. Jen mi prostě něco řekni, ježiš to jsou úplný muka. Tak už něco řekni!


Neslyšela mě nebo nevnímala. Vždycky chodila po chodbách duchem nepřítomná a já si tak přál vědět na co myslí. Musel jsem ji chytit za rameno, aby mi věnovala pozornost. "Chtěl jsem se tě zeptat-" začal jsem. Prostě jí to řekni, hlavně nebuď posera. Řekni jí, jak jí to dneska sluší v tom modrým tílku, řekni jí, že by si jí rád poznal. Ne, počkat to, ne to by si myslela, že jsem úchyl. Prostě se jí zeptej jestli nemá dneska čas, třeba někam po škole zajít. Jo, na tohle se jí zeptej, to je ono. Kouká na mě těma svýma krásnýma velkýma očima. Ty blbče, ale už něco řekni, teď si musí myslet, že jsou úplně zpomalenej zabedněnec. "Chtěl jsem se tě zeptat, jestli nevíš kolik je hodin? " Cože? Ty srabe, ty srabe jeden.

Ach, tak nic, ale naděje nikdy neumírá. Aspoň jsem s ním promluvila. Zblízka je ještě hezčí. "Nevím, před chvilkou zvonilo," odpověděla jsem, otočila jsem se a s hlavou nahoře, co možná nejdůstojněji odcházela. I když to ani moc půvabně nevypadalo, když proti mě proudil dav studentů. Tak nic no. Ach jo.

Odcházela a já stál na místě, jak solný sloup, dokud mi nezmizela v davu. Jsem to, ale posera. Prej nevíš kolik je hodin, co to je za přiblblou otázku. Co si teď o mě myslí. Nejspíš vůbec nic. Ach jo.
Tohle je povídka do soutěže u Terky. A konečně mám lepší náladu :) Takže všichni úsměv, vždyť je víkend.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 :* :* | Web | 23. května 2015 v 13:01 | Reagovat

Tak to je moc povedené :D :3, dokážu si docela dobře představit, že bych se taky zachovala jako posera a řekla nějakou úplně blbost, nebo ještě spíše bych ho ani neoslovila. :D
Píšeš skvěle, jen je škoda, že nevidí do hlavy toho druhého, ale to by pak bylo asi moc snadné :).

2 Infinity Infinity | Web | 23. května 2015 v 22:18 | Reagovat

Ta povídka je smutná. Mrzí mě, že si to nedokázali říct. :(
Ale krásně napsané, držím palce v soutěži! :))

3 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. května 2015 v 23:28 | Reagovat

Sice je to na můj vkus trochu krátká povídka, a ten děj není nejsložitější, ale rozhodně jsi mě překvapila. Čekala jsem šťastný konec, ale takto mě to alespoň přivádí k přemýšlení, jak by to mohlo nakonec dopadnout...
Považuji to za povedený příběh, i když to není můj styl. Jen tak dále!

4 Anette Anette | Web | 24. května 2015 v 9:48 | Reagovat

tak to je skvělá povídka :-) docela mě mrzí, že jí ten kluk nakonec neřekl, jestli by někam šla :-)
opravdu super povídka, jen tak dál! :-)
a v soutěži držím palce :-)

5 Beatricia Beatricia | Web | 24. května 2015 v 18:30 | Reagovat

Je to výborně vygradovaná povídka a má styl. To se ale stává i v životě, že se konverzace zahájí tako banálně; záleží jen na vhozené udičce, jak ji uchopit. Držím palce v soutěži. Povídka má šanci. :-)

6 paja-writes paja-writes | Web | 24. května 2015 v 21:01 | Reagovat

Nádherné, svižné, krásné. A docela krutá pravda to je, ale jinak moc povedené.
Držím palečky v soutěži!!!

7 myred myred | Web | 25. května 2015 v 15:16 | Reagovat

Opravdu krásně napsané a je škoda, že se jí nezeptal, jestli by s ním nešla. :( Ale vymyslela jsi to opravdu skvěle. :) Držím ti palce, aby jsi vyhrála. :)

8 Sugr Sugr | E-mail | Web | 27. května 2015 v 20:54 | Reagovat

No jo, mužský než se vymáčknout, tak radši neřeknou nic! Příjde mi, že radši nechají spousta hezkého utéct, než aby dokázali něco pěkného říct... :-(

9 Sugr Sugr | E-mail | 27. května 2015 v 20:55 | Reagovat

Zapomněla jsem článek pochválit - je moc hezky napsán, doufám, že vyhraje - držím palce! :-)

10 Elis Elis | Web | 27. května 2015 v 20:57 | Reagovat

Pěkný příběh a nevadí, že nemá úplně šťastný konec, tak to chodí i v životě...

11 Allex Allex | E-mail | Web | 30. května 2015 v 21:10 | Reagovat

Krásně napsané! Vážně povedené, moc!! :) ;))
Držím palečky v soutěži!! ;) :)) :-) ;-)

12 Hrašulee Hrašulee | Web | 30. května 2015 v 23:20 | Reagovat

Zajímavé :-D
Jinak, moc se mi líbí to záhlaví na blogu :)

13 Drápek Drápek | Web | 31. května 2015 v 16:18 | Reagovat

No to je boží!! :D Přesně takhle to bohužel chodí často. Lidi by si měli říkal pravdu, nebo alespoň náznak. :)

14 Scribbler Scribbler | Web | 3. června 2015 v 22:05 | Reagovat

Ježiši :-), tak to je teda něco. :-) Ale říká to úplnou pravdu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za každou návštěvu ... ... a každý krásný komentář.