Proč mám na všechno smůlu jen já?

22. dubna 2015 v 14:19 | Kelíns |  Kecy okolo mého života
Možná je to mnou, ale nemáte taky pocit, že se vám dějí jen samé trapasy a smolný věci. Vím, že to asi jen moc prožívám, ale fakt mám pocit, že mě vesmír nějak nemá rád nebo tak něco. Tady je trochu z mých nedávných smolných okamžiků. A když říkám nedávných, myslím tím za poslední dva dny, bohužel.




Jak se ke mně v noci málem dostala ruka

Tohle se mi stalo zrovna dneska. V noci jsem se probudila a překulila se na bok. Během pár minut bych zase usnula, ale vedle mě něco leželo. Šáhla jsem na to a byla to ruka. Fakt vedle mě nehybně ležela ruka. Studená s dlouhými štíhlími prsty a ostrými drápy. Začala jsem šíleně ječet a pak mi došlo, že je to moje druhá ruka.
Na mou obranu měla jsem v té ruce křeč, takže jsem jí necítila, jasný?

Pohřešovaná občanka

Tak tohle se mi stalo včera večer. Musela jsem na poštu. Hned jak jsem zabouchla dveře došlo mi, že jsem si nevzala občanku, takže jsem se pro ní ještě vracela. Měla jsem dobrou náladu a vyzvedla jsem si balíček na poště. Když jsem šla z pošty, připadala jsem si taková lehčí, jako bych něco zapomněla. Ale takovéhle pocity mám v jednom kuse, takže jsem to neřešila.
Když jsem už byla doma a sledovala seriál, najednou jsem sebou trhla. Už jsem si vzpomněla, co jsem to zapomněla - občanku! Nejdřív jsem rychle prohledala barák a pak jsem honem běžela na poštu. Bohužel ani tam nebyla. Pak jsme ještě jednou s tátou prohledali celý barák a nakonec jsme se chystali vydat na policii. Jakmile jsem otevřela dveře našeho domu už tam stáli dva policajti. Měli mojí občanku, prý ji někdo našel před poštou. Takže všechno dopadlo dobře, ani na tu policii jsme chodit nemuseli.

Ztratila jsem se po cestě domů

Šla jsem ze školy. Sluchátka v uších. Nastoupila jsem do autobusu číslo 2 a jela domů. Tou cestou jezdím každý den ze školy. Normálně jedu autobusem asi tak sedm minut, tentokrát jsem jela víc než půl hodiny. Poslouchala jsem písničky a přemýšlela nad kravinama, nevnímala jsem, jak dlouho jedu nebo dokonce kudy. Vyrušila mě až konečná zastávka, na které jsem nikdy v životě nebyla. Netušila jsem kde vůbec jsem. Když jsem se ptala řidiče, vysvětlil mi, že tohle není autobus číslo 2, ale číslo 22.
Takže jsem na konečné zastávce čekala další půl hodiny, než pojede další bus 22 zpátky. Mimochodem vypadalo to tam jako feťácký doupě. Měla jsem pocit, že se tam každou chvilku někdo vynoří zpoza keře a nabídne mi heroin. Domů jsem dorazila o dvě hodiny pozdě, za tmy. Ale aspoň jsem si udělala projížďku po městě a poznala nové místo.


Tohle se mi stává v jednom kuse. Tak upřímně, je to mnou nebo se vám stávají podobné věci?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 16:00 | Reagovat

Tak já zase v pondělí někam zahodila klíček od školní skříňky... naštěstí mám náhradní :D

2 Blásínek Blásínek | Web | 22. dubna 2015 v 17:55 | Reagovat

Stává se mi to taky, ale podle mě je to tím, že to u sebe vnímáme víc než u ostatních. Jasně, že někdo má smůlu o něco menší a někomu se to zase stává častěji, ale my prožíváme pouze to svoje a u těch ostatních to nevidíme.
A to s tou rukou mě pobavilo (nic ve zlém samozřejmě, ale znělo to fakt vtipně... :-D

3 deny-paradise deny-paradise | Web | 22. dubna 2015 v 20:13 | Reagovat

Mě se to stává taky. :D Takže v klidu, nejsi sama, nejsi jediná, není to tebou :D
Já mám zase tu smůlu v tom, že se vždycky ztrapnim před lidma, a to neni takový to normální, to je prostě takový, že se fakt všichni smějou :D Pak taky vždycky něco někde zapomenu, nebo jdu dokonce úplně na jiný místo, než tam, kam bych správně měla jít :D

4 Lizzie Lizzie | Web | 22. dubna 2015 v 20:26 | Reagovat

No tak to jsou skvělé příběhy :-D Nejvíc mě zaujal ten poslední; kdo by řekl, že se člověk může ztratit na cestě, kterou jezdí každý den? :-D Ale jestli tě to potěší, tak mě se tyhle věci dějí taky. Pořád :-D

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 22:02 | Reagovat

I takové dny jsou..., věř, že zítřek už bude hezký! ;-)

6 Hannah Hannah | E-mail | Web | 24. dubna 2015 v 18:44 | Reagovat

Spíš je to úsměvné :-) Tak kámoška taky ze zvyku jednou místo do Prahy jela vlakem do Budějovic, takže jako stává se to no :-) jako ztratit občanku, no, to už je horší...ale s tou rukou, to mě dostalo :-D :-D Jako já nevím jestli se mi podobné věci stávají taky, ale asi spíš ne...já jsem nad tím fakt nepřemýšlela...

7 P. P. | Web | 24. dubna 2015 v 20:51 | Reagovat

Ty bláho, stát se mi to s tou rukou, asi bych se počůrala, nejprve strachy, pak smíchy :D

8 space girl space girl | Web | 25. dubna 2015 v 8:52 | Reagovat

Alespoň nejsem sama. :-) Poslední dobou mně taky přijde,že na mě ze všech stran čeká smůla. Tenhle týden jsem ztratila žákovskou knížku,ale díky bohu jsem jí našla. Pak jsem ztratila klíče a kartičku. :-D
Hezky píšeš...určitě se Ti to štěstí někdy vrátí,já jsem například za ztracenou knížku dostala jedničku ze zeměpisu.  :-)

9 Ta "neviditelná" :) Ta "neviditelná" :) | Web | 25. dubna 2015 v 10:56 | Reagovat

Ty jsi stejně tak úžasný člověk, víš to? :-* Opět si mě neskutečně potěšila. Juch, málem bych zapomněla, gratuluji k tomu, že jsi byla na hlavní stránce :-)

Sakra holka, to je příběh jak z hororu. Fakt mě to úplně vyděsilo, ale můžu ti říct, že to se mi stává taky..
Jednou se mi to stalo, že jsem tu ruku necítila a přišlo mi, jako když šahám na něčí tělo, bylo to dost zvláštní..a ještě jsem tu jednu ruku necítila, takže jsem se lekla a snažila jsem se ji zvednou, ale hned mi spadla..:-D Sice se sama sobě směji, ale v té chvíli jsem šílela.
Tyvade, kdybych ztratila občanku, tak by mě máma nejspíš zabila. A to doopravdy. To jsi měla opravdu štěstí, že ji našel nejspíš slušný člověk a dal ji na policii..:-)
A to poslední to ti opravdu nezávidím..já bych v té chvíli úplně šílela :-D hrozně panikařím i když se nic moc naléhavého neděje..
Ale tak hlavní je, že jsi dorazila v pořádku a nic se ti nestalo! :-)
A neboj, i na mě se někdy taková smůla lepí. :-)

10 Nessi Nessi | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 12:44 | Reagovat

Ani jedno se mi nestalo

11 barlie barlie | Web | 25. dubna 2015 v 13:56 | Reagovat

Blah ta ruka. To je hrozný :D
Myslím, že by ses nad tím měla spíš pousmát, to se někdy stane každýmu :D Mě třeba jednou v jeden den ujel vlak dvakrát za sebou (nakonec mě táta odvezl :D)

12 Anette Anette | Web | 25. dubna 2015 v 14:11 | Reagovat

zaprvé gratuluji ke článku na hlavní stránce :-) tvé články mají něco do sebe a moc ráda je čtu :-)
a tento článek není výjimkou. příběhy se mi líbí a napsala si to opravdu moc pěkně :-) ten poslední mi připomíná Simpsonovi, jak se Líza v jednom díle taky ztratila :-D

13 maredifragole maredifragole | E-mail | Web | 25. dubna 2015 v 23:45 | Reagovat

Jsi chudák, dojet na jiné místo je strašné. Vůbec nevím, jak bych reagovala stát ae to mně :D

14 neweresth neweresth | Web | 26. dubna 2015 v 8:46 | Reagovat

Heh, to s tou rukou, ten pocit nesnáším. Podle tvé reakce bych řekla, že asi moc koukáš nebo čteš nějaký hororový dílka. Páni, asi bych padla strachem a stresem, když bych někde zapomněla občanku, to nemám ráda, ten pocit, nevědomosti. Jsem ráda, že se k tobě nakonec vrátila. ^^ Hehe, asi jseš často moc zamyšlená,  že ztrácíš pojem o čase a všem "reálném", ale hlavní je, že to vždycky dobře dopadne! ((:

15 Charlotte Charlotte | Web | 26. dubna 2015 v 14:08 | Reagovat

Já mám ráda rock.
Já !MÁM! ráda rock! :D
Jo, mně upřímně taky překvapilo, když se mi ty dvě písničky, zrovna od JB a 1D, zalíbily :D Asi bych na ně ani nepřišla, kdyby to lidi necpali všude no
Já mám taky pořád pocit, že mám neuvěřitelnou smůlu na trapasy a že mi všechno padá z ruky, na obědě vyklápim talíře a tak :D
To s tou rukou mě fakt pobavilo, ale asi bych se posrala strachy

16 Scribbler Scribbler | Web | 26. dubna 2015 v 18:08 | Reagovat

Občas se mi něco takovýho děje taky, ale to je v pohodě. Vlastně to kromě té občanky, až taková smůle není. Párkrát už jsem přejele zastávku, ale vždycky jsem měla dost času, takže . . :-)

17 Berry Berry | Web | 27. dubna 2015 v 14:28 | Reagovat

Jej, podobné věci také znám:-) Když jsem byla malá a zběsile pletka z bavlnky na koleni náramky, nastoupila jsem takto nevšímavě také do špatné tramvaje. A jednou jsem zapomněla kartičku pojišťovny u doktora - teda nezapomněla - oni mi vrátili špatnou a mě nenapadlo se podívat na jméno. Naštěstí i druhá osoba to donesla zpátky k doktorovi a vyměnili jsme si to :-)

18 baruschkasf baruschkasf | 27. dubna 2015 v 19:15 | Reagovat

Ahojky, takové věci se stávají, klid :-) Moje sestra ve dvaačtyřiceti prostě zapomněla, že jede do práce, bloumala si po městě, koukala, jak lidé spěchají a když jí cizí, ale povědomý pán mával z autobusu, došlo jí, že spolu každé ráno cestují stejným směrem. Prostě jen zapomněla... jednu chvilku to člověku připadá jako tragédie, ale když už je to za námi, najednou nám dojde, že to je úžasná historka, která bude bavit i generace budoucí :-)

19 Amálka Amálka | Web | 15. května 2015 v 13:48 | Reagovat

To s tou rukou se mi taky stalo! Bylo mi asi 13, vyděsila jsem se k smrti a taky tenkrát šíleně ječela :-D Strašný pocit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za každou návštěvu ... ... a každý krásný komentář.