Prosinec 2013

Než roztál sníh

22. prosince 2013 v 11:51 | Kelíns |  Fotím
Pár fotek ještě než roztál sníh. Byl to jen takový malý poprašek, kterého jsem si ani neužila. A když jsem si ho chtěla trochu nafotit, tak mi můj "milovaný" bratr hodí sněhovou kouli přímo do objektivu. Pitomí sourozenci a ještě pitomnější globální oteplování!

Setkání s malým princem

13. prosince 2013 v 20:08 | Kelíns |  Povídky
Ležela jsem na zemi, pod sebou hromadu sešitů, které jsem se snažila probrat. Tak tedy manganistan draselný je KMnO4, je to fialová krystalická... Najednou mě vyrušil vysoký dětský hlásek.
"Co to děláš?" zeptal se.
Ačkoli jsem ho slyšela, neměla jsem čas mu odpovídat.
"Co to děláš?" zeptal se znovu. Protože, jak je známo nenechá žádnou otázku bez odpovědi.
"Učím se" odpověděla jsem aniž bych na něj pohlédla.
"A proč se učíš?"
"Abych měla dobrou známku."
"Aha." A po chvíli se zase zeptal: "Jakou známku?"
"Do školy." zavrčela jsem nevrle, aby si uvědomil, jak moc mě ty jeho otázky zdržují.
"Co je to škola?" ptal se dál, protože to byl přeci jen chlapec, který se nenechá jen tak odbít.
"V ní dostáváš známky za to, jak dobře ses naučil." Odpověděla jsem aniž bych vzhlédla od učebnic.
"A proč se učíš?" položil tu samou otázku.
Podrážděně jsem vzdychla: "Přece do školy."
"Ale, tak jsem to nemyslel," nesouhlasil: "Chtěl jsem se zeptat proš se učíš ve škole?"
"Přece abych měla dobrou známku."
"A na co ti je pak ta známka?" vyptával se.
"Do školy."
"To je, ale divná planeta." pronesl po krátké odmlce.
Takže je to fialová krystalická látka, rozpustná ve vodě s oxidační... zarazila jsem se, "počkej," zvolala jsem, ale byl už pryč
Povzdychla jsem si: "vždyť já už jsem,jako ti dospělý."

Děkuju za každou návštěvu ... ... a každý krásný komentář.